ČASTÉ DOTAZY

Není let malým letadlem nebezpečný?
Letecké nehody jsou většinou důsledkem špatného rozhodnutí a nezkušenosti pilota. Naši piloti jsou periodicky zkoušeni z teorie i praktických (krizových) postupů a mají mnohaletou praxi.

Jak to, že v médiích se neustále objevují zprávy o tragických nehodách malých letadel?
Nehod není tolik, jak by se zdálo. Většina tragických nehod je způsobena chybou pilota nebo podceněním situace či údržby letadla a často jde o nehody soukromých letadel kategorie UL (ultralehký letoun, vzletová hmotnost do 450 kg), ve které jsou požadavky na kvalifikaci pilotů i údržbu o něco volnější než v kategorii „dospělých“ letadel, kterými létáme my. Let ve sportovním letadle je každopádně nesrovnatelně bezpečnější než cesta autem na letiště.

Co když bude špatné počasí, je let bezpečný?
Vyhrazujeme si právo na změnu termínu letu právě kvůli jeho bezpečnosti. Letecké nehody jsou často důsledkem letu v nevyhovujících povětrnostních podmínkách (např. bouřky nebo malá dohlednost). Létáme zásadně při dostatečné viditelnosti a v dobrém počasí tak, aby váš zážitek byl pokud možno co největší.

Nabízíte lety v šedesát let starém letadle, je to bezpečné?
Všechna letadla na světě mají podle svého typu, konstrukce a druhu provozu určen maximální počet startů a hodin, po které mohou být provozována. Během provozu procházejí povinnými prohlídkami a revizemi. Jestliže má letadlo platné povolení k provozu, je z technického hlediska bezpečné.

Jak je možné, ze větroň zůstane ve vzduchu déle, než motorový letoun který jej táhne?
Větroň má menší klesavost než motorový letoun, navíc větroň může díky své téměř perfektní aerodynamické konstrukci i stoupat. Využívá k tomu stoupavé proudy teplého vzduchu, ve kterých "krouží" - tedy stoupá ve šroubovici uprostřed stoupavého proudu.

Co je to termický stoupavý proud?
Jde o masu ohřátého vzduchu, která v okolním chladnějším vzduchu stoupá. Vzduch se ohřeje působením slunce na vhodném místě (nasvícená skála, svah s tmavým porostem, atd.), když jeho teplota přesáhne teplotu okolního vzduchu začne za vhodných podmínek stoupat přibližně ve tvaru „sloupu“ širokého cca 30-100 m. Tento komín je působením větru různě deformován a jeho šířka se v průběhu výšky mění. Úkolem pilota kluzáku je takový „stoupák“ najít, pomocí citu a přístrojů zjistit jeho polohu a „ustředit jej“, tedy nastavit letoun do kroužení, které prochází místy nejsilnějšího stoupání.

Jak pilot větroně pozná, ze vletěl do stoupavého proudu?
Stoupavé proudy jsou v ideálním případě viditelné podle kumulovitých mraků, které tvoří kondenzace vlhkosti vzduchu na jejich horním okraji tam, kde vzduch již dále nestoupá, protože se ochladil. Podle vzhledu mraku, směru větru a slunečního svitu dobrý plachtař pozná kde by stoupavý proud měl být, letí tím směrem a sleduje chování letadla i přístrojů. V okamžiku kontaktu se stoupavým proudem se snaží zjistit kde je jeho jádro a to „ustředit“. Stoupavé proudy samotné bohužel nejsou vidět a existuji dva způsoby jejich identifikace. Prvním je sledování přístroje zvaného variometr, který udává rychlost stoupání nebo klesání v metrech za sekundu. Druhý způsob používají opravdu zkušení piloti, kteří jsou schopni cítit přítomnost a intenzitu stoupavých proudů svým sedacím ústrojím.

Jak rychle může větroň v termickém proudu stoupat a do jaké výšky?
Síla a dosah stoupavých proudů závisí na fyzikálních vlastnostech vzduchu a povětrnostních podmínkách. Nejsilnější termika bývá po přechodu studené fronty kdy se studený vzduch rychle ohřívá, ale závisí to na mnoha parametrech. Využitelné stoupavé proudy mají rychlost stoupání od 0,5 m/s do zhruba 5 m/s (silnější stoupání jsou spíše snem a „plachtařskou latinou“). Vzhledem k tomu, že letoun se málokdy pohybuje během celého kruhu v oblasti nejsilnějšího stoupání, stoupá přibližně rychlostí 1-3 m/s (běžné výtahy v bytových domech se pohybují rychlostí do 1 m/s, superrychlé výtahy ve výškových budovách pak okolo 4 m/s, plně obsazený dvoumístný větroň vážící až 490 kg tedy „jede nahoru“ rychleji než výtah u Vás doma nebo v kanceláři). Podle počasí dosahují stoupavé proudy v ČR výšky 1500 až 3000 m nad terénem, ve výjimečných podmínkách i více, při průměrném stoupání 2 m/s může tedy větroň vystoupat z výšky 500 m do výšky 2500 m za cca 16 minut, zcela zadarmo a potichu. Z výšky 2500 m nad terénem je přitom i školní větroň jako Blaník schopen klouzavým letem překonat vzdálenost okolo 60 km.

Jak se orientujete v prostoru, používáte GPS navigaci?
GPS je v letectví relativní novinkou, používá se přibližně 10 let. Naši piloti mají na palubě leteckou mapu a znají i velmi široké okolí letiště nazpaměť.

Jak to ze větroň letí, když nemá motor?
Větroň totiž klouže - tj. přeměňuje rychlost klesání na dopřednou rychlost. Při tom je plně řiditelný stejným způsobem jako malé nebo velké motorové letadlo.

Může větroň stoupat bez motoru?
Ke stoupání větroně dochází v proudech teplého vzduchu, tzv. "stoupácích", ve kterých je rychlost klesání větroně menší, než rychlost stoupáni vzduchové hmoty okolo něj. Teplé (tzv. termické) proudy vzduchu se vyskytuji při určitých podmínkách a slunečném počasí a vznikají v důsledku různě zahřívaných povrchů na zemi (například vodní plocha se na slunci zahřeje méně než obilné pole).

Létá se ve větroni i když není vítr?
Ano, létá. Větroň totiž (přes svůj název) vítr k letu nepotřebuje. Nicméně vítr hraje důležitou roli při letu, hlavně se projevuje snášením letadla ve směru větru, nebo například tvořením vířivých proudů u kopců a terénních překážek.

Jak probíhá vyhlídkový let na větroni?
Pilot a pomocníci Vám pomohou obléknout si padák, usadí vás v kabině Blaníka a seznámí vás s funkcí přístrojů a ovládacích prvků. Po zapojení vlečného lana větroň odstartuje za vlečným letadlem a v rychlosti cca 130 km/h oba letouny stoupají do výšky cca 800 m. To trvá přibližně 4-5 minut. Po odpojení vlečného lana se rychlost větroně sníží na cca 80 km/h, vše ztichne a vy máte možnost vychutnat si dokonalý tichý a přirozený let. Pilot Vám předvede funkci řídící páky (Blaník má dvojí řízení, jedno u pilota, jedno u Vás) a pokud chcete, můžete zkusit rovný let, zatáčky a další prvky. Řízení letadla pomocí řídící páky je poměrně jednoduché a intuitivní, souhra mezi ručním a nožním řízením (pedály směrovky) je poněkud složitější, proto pilot nožní řízení zpravidla obsluhuje za vás. Pokud si to přejete, může Vám pilot předvést základní prvky pilotáže, například ostrou zatáčku, zpomalení na pádovou rychlost, nebo tzv. „mírný pád“, kdy větroň ztratí rychlost, propadne se, rychlost znovu nabere a letí dál. Jde o naprosto bezpečný prvek, který trénují již začínající piloti. Pokud během letu narazíte na stoupavý proud, můžete si vyzkoušet jeho ustředění a stoupání. Let probíhá v blízkosti letiště (do cca 5 km) tak aby byl vždy zaručen bezpečný návrat v dostatečné výšce. Po uplynutí cca 15 minut, respektive po sklesání do výšky cca 400-300 m nad terén se pilot s letounem zařadí do letištního okruhu a oznámí to službě na věži, ta potvrdí jeho pořadí na přistání a informuje jej o ostatním provozu, pilot pokračuje po větru podél letiště a do třetí a čtvrté okruhové zatáčky, po které následuje „finále“, tedy závěrečná fáze přistání. Pomocí vztlakových klapek a aerodynamických brzd pilot ovládá rychlost klesání větroně, bezpečnou rychlostí 80-90 Km/h doletí do výšky několik metrů nad drahou a provede vyrovnání do horizontálního letu v malé výšce, během kterého vytratí zbytkovou rychlost a větroň „spadne“ z výšky cca 20 cm na svůj podvozek a pokračuje po zemi až do úplného zastavení v prostoru startu. U správně provedeného přistání si bodu doteku všimnete jen podle hluku otáčejícího se kola hlavního podvozku pod kabinou.

Jak probíhá vyhlídkový let na motorovém letadle?
Pilot a pomocníci Vám pomohou do kabiny, usadí vás a seznámí s funkcí přístrojů a ovládacích prvků. Dostanete sluchátka s mikrofonem pro komunikaci s pilotem a pilot vám vysvětlí funkci interkomu. Po nastartování a zahřátí motoru pilot pojíždí na vyčkávací místo u vzletové dráhy a komunikuje s věží o možnosti startu. Obdrží informace o provozu i povětrnostních podmínkách a poté povolení ke vzletu. Letadlo vjede na hlavní dráhu, případně provede pojíždění na místo startu a poté start. Po startu vystoupá do zvolené výšky letu a vydá se na vybranou trať. Pilot vás upozorní na zajímavá místa a při průletu nad nimi vám kroužením nebo náklonem umožní si je prohlédnout. Během letu vám pilot předvede funkci řídící páky (všechna letadla mají dvojí řízení, jedno u pilota, jedno u Vás - ve vícemístných letadlech pouze vpředu) a pokud chcete, můžete si zkusit rovný let, zatáčky a další prvky. Řízení letadla pomocí řídící páky je poměrně jednoduché a intuitivní, souhra mezi ručním a nožním řízením (pedály směrovky) je poněkud složitější, proto pilot nožní řízení zpravidla obsluhuje za vás. Pokud si to přejete, může Vám pilot předvést základní prvky pilotáže, například ostrou zatáčku, kroužení, atd. Po absolvování zvolené trasy se pilot vrací k letišti a zařadí se do letištního okruhu, což oznámí službě na věži, ta potvrdí jeho pořadí na přistání a informuje jej o ostatním provozu, pilot pokračuje po větru podél letiště a do třetí a čtvrté okruhové zatáčky, po které následuje „finále“, tedy závěrečná fáze přistání. Pomocí vztlakových klapek a ovládání motoru pilot ovládá rychlost klesání letounu, doletí do výšky několika metrů nad drahou, provede vyrovnání do horizontálního letu v malé výšce, během kterého vytratí zbytkovou rychlost a letoun „spadne“ z výšky cca 20 cm na svůj podvozek a pokračuje po zemi až do zpomalení a poté pojížděním na místo výstupu.